Pokračování z minulé fan sekce (3)
Šestá část
Skrýváme se v lesích nedaleko Balambu. Vážně krvácím a snažím se zastavit krev alespoň za pomocí dlaní. Mai se přikrčila vedle mě a poslouchá hlasy Estharianů hledajících nás. Nenajdou nás, Mai je mistryně nad mistry, co se skrývání se týká.
Mai mi přináší trochu vody z nedalekého potůčku, ovšem ve svém stavu nejsem schopná pít.
Po chvíli vojáci vzdali hledání a vrátili se do Balambu. V Balambu bylo vyhlášeno stanné právo, všechna doprava z ostrova a na ostrov byla zastavena. Takže vědí, že nedokážu utéct z ostrova. Vědí, že dřív nebo později nás najdou.
O sebe se nebojím, bojím se o Mai…
Mai ví, že umírám. Její roky trvající trénink ji naučil úplně všechno o medicíně a léčení a ví, že tady není pomoci, ale i přesto zůstává se mnou a stará se o mě. A stále nemluví…
Má zbraň zůstala v chatičce. Vojáci ji museli najít. Dříve jsem si říkala, že dokud budu žít, nikdo jiný nesáhne na mou zbraň. Ovšem mně už moc života nezbývá, takže možná to tak Bahamut chtěl…
Uplynul skoro den. Ani bych nevěřila, že s tak těžkým zraněním přežiju tak dlouho. Ráno se vojáci vrátili, ovšem nenašli nás. Zajímalo by mě, jestli netrestají balambské občany za to, že nás ukrývali…
Najednou slyšíme hlasy. Ale nevypadá to na vojáky, to jsou spíše hlasy chlapců. Mai zpozorněla a já se pokusila natočit hlavu tím směrem.
Jeden z chlapců je velký tmavý mladík, starý asi jako Mai. Zvláštně oblečený a bos, sestupuje se smíchem z kopce. Druhá postava ho následuje.
Mám snad halucinace? Vidím sama sebe, vysoká, blond, postava v šedém kabátu, arogantní výraz na tváři a gunblade přes rameno. Ale ne, tohle je taky mladík, také asi ve věku Mai.
Tmavý chlapec se koupe v řece a hlasitě se směje, ale já nedokážu odtrhnout oči od toho blonďáka… stejně jako Mai.
Mai se nade mnou sklonila, chvíli se na mne dívala, pak mne jemně políbila na čelo a pomalu vystoupila z našeho úkrytu, v ruce ukrytý kámen a vydala se pomalu směrem k těm dvěma chlapcům.
Tmavý mladík ji zpozoroval jako první a úplně ztuhl, bylo to i v té vážné situaci docela směšné, jak tam stál ztuhlý v půlce pohybu. Poté zvedl oči blonďák, uviděl Mai a neznatelně se usmál, ovšem ne moc- musel si přece držet svůj styl.
Mai se pomalu zastavila a beze slova si prohlížela ty dva chlapce a chlapci si prohlíželi ji. Ticho prolomil tmavý, který se viditelně snažil být v pohodě a řekl: „Uh, ahoj…Jsi v pořádku?“
Mai beze slova přikývla, ovšem ani na vteřinku nespustila oči ani z jednoho z nich.
Tmavý pokračoval: „Uh, tak to je v pohodě… Já jsem Raijin, jasný? Tohle je Seifer, jasný? A kdo jsi ty?“
V duchu jsem se modlila: „Neříkej nic.. zapomeň na svou minulost… neříkej jim nic…“ A Mai promluvila. Po všech těch letech tvrdého života a tvrdých zkušeností konečně promluvila. Byla jsem šťastná, že promluvila, ačkoliv jsem nemohla poznat její hlas a ačkoliv řekla jen jedno slovo- jedno slovo, vybrala si úplně nové jméno.
„FUJIN“ odpověděla Mai.
Blonďák, ten co mu tmavý říkal Seifer, se trochu zasmál: „Raijin a Fujin, no to se povedlo.“
Mai mírně zpozorněla… už v takové situaci mnohokrát byla, že si z ní balambské děti dělaly legraci, ovšem pak se uklidnila, protože poznala, že blonďák si dělá legraci z tmavého, ne z ní.
„Odkud jsi sem přišla, Fujin?“ ptá se tmavý, ten co se představil jako Raijin. Fujin jen kývla hlavou směrem k naší jeskyni a Raijin vykulil oči. „Ale tam je přísnej zákaz vstupu, je to tam životu nebezpečný! To teda musíš bejt statečná?“
Bleskově jsem odhadla situaci. Mai… Fujin si omotá tmavého- Raijina- lehce kolem prstu, blonďák- Seifer- jí sice dá práci, ale taky si s ním poradí.
Chlapci se otočili k jejich domovu- Balamb GARDEN, která odsud byla vidět. Moje Mai- Fujin se vydala spolu s nimi směr GARDEN. Naposledy se otočila, loučila se se mnou pohledem a pak se konečně vydala společně s chlapci do jejich domova. Bude tam v bezpečí, jsem si jistá. Je to škola See'Dů, škola zvláštního druhu bojovníků- moje Fujin tam bude v bezpečí.
Pomalu jsem se vyplazila z mého úkrytu. Mé zranění začalo opět krvácet a bolet, více než kdykoliv předtím, ale já už jsem se o to nestarala. Esthariané mě ráno najdou, opustí ostrov a nechají Balamb žít svým vlastním životem.
Moje Fujin bude v bezpečí. Nikdy se nebude muset stát Rytířem čarodějky…
Omdlela jsem na dohled od Balambu. Moje Fujin je v bezpečí… za chvíli i já budu v bezpečí… celé město bude v bezpečí… všichni budou v bezpečí…
Vojáci najdou jen vychládající mrtvolu…
Je to mnohem lepší smrt, než si zasloužím…